Hodnocení zákazníků

Přistáli jsme v Gazipasa, ne v Antalyi, takže cesta k apartmánu po D400 trvala asi čtyřicet pět minut místo téměř dvou hodin. Auto na nás čekalo, když jsme vyšli z terminálu.

Manuální auta na tomto pobřeží výrazně převažují nad automaty, takže automatickou převodovku rezervujte několik týdnů předem, jinak skončíte s převodovkou, kterou jste nechtěli. My měli Fiat Egea a bez problémů zvládl stoupání k Sapadere Canyon.

Koncem září jsme platili za sedm dní dvacet šest eur na den, což zhruba odpovídalo tomu, co slibovaly nabídky. Z karty se nic nezablokovalo, a právě to byl jediný důvod, proč jsme vůbec rezervovali.

Silnice do údolí Dim je místy úzká a pomalá, a právě proto jsme chtěli auto. Než večerní provoz zaplnil D400, byli jsme zpátky v Mahmutlar.

V Mahmutlar jsme strávili měsíc a auto se nám zaplatilo už jen díky týdenním nákupům. V srpnu jsme se naučili používat vnitrozemské ulice místo pobřežní silnice, protože hlavní třída se každý večer ucpe.

Jedno ráno Manavgat a vodopád, další den Side, obojí snadno dostupné po D400 směrem na západ. Zastavili jsme tam, kde jsme chtěli, ne tam, kde zastavuje autobus.

Potřebovali jsme sedmimístné auto pro šest lidí, ale na tomto pobřeží jich téměř není, takže jsme si vzali dvě malá auta. Nakonec to vyšlo levněji, ale nepředpokládejte, že větší auto bude k dispozici.

Každé léto přijíždíme z Ankary a teď si zde raději pronajímáme auto na týden, než abychom celou cestu jeli vlastním autem. Vyzvednutí auta v Kestelu místo na letišti nám také ušetřilo cestu zpět po D400 poslední ráno.